Jištění

Na ferratě je člověk jištěný na ocelovém laně, které je v různých délkových intervalech (daných většinou obtížností ferraty nebo možností skály) ukotveno ve skále. Ukotvení vypadá tak, že se do skály navrtá železná tyč s očkem, kterým pak prochází lano. Lano je v oku tyče upevněno dvěma svorkami, aby se nepohybovalo. Vzniká tak fixní ocelové lano na skále. Dnes můžeme několik zajímavých ferrat vidět i u nás v ČR. Lezec, který leze po ferratě, používá tzv. brzdu, skládající se ze dvou pružných ramen, karabin a trhací brzdy, kterou je připnutý na ocelovém laně. V případě pádu se karabiny zaseknou za poslední jistící pod pod lezcem a pád zastaví (lze vidět i na obrázku vlevo). Ke zpomalení pádu ještě dopomáhá trhací brzda, která funguje na principu tlumícího prvku. Bez brzdy by došlo k tomu, že by při pádu ramena brzdy mohly prasknout v případě působení velké rázové síly. Lezec dále používá helmu, sedák, celotělový úvazek, případně může využít další vybavení jako feratový blokant, odsedku a pod. Více o ferratovém vybavení zde. V případě lezení na težké ferraty nebo nedostatku zkušeností doporučujeme, aby si skupina s sebou vzala zkušeného lezce s lanem, který má schopnosti a zkušenosti nutné k tomu, aby ostatní mohl dojistit v těžkých místech, případně spustit dolu, pokud nemohou pokračovat dál. K tomuto by mělo stačit krátké lano okolo 30m, které se bez problémů vejde do batohu. Pokud dojde k pádu na ferratě, může být velice bolestivý a nebezpečný. Skály bývají ostré, stejně tak jako se člověk může odřít o kotvící tyče. Proto je nutné se pečlivě jistit, dávat pozor, nelézt na mokré ferraty, pokud to není nezbytně nutné (jsou ferraty, které jsou celoročně vlhké, stříká na ně voda z vodopádú apod.) a hlavně nepřeceňovat své možnosti. V případě, že už na začátku ferraty máte problémy se zdoláním úvodních pasáží, je dobré se podívat na topo (mapa ferraty) a ověřit si, kolik takových míst tam ještě bude, jak dlouho budete muset lezt, případně je-li tam někde únikovka (občas na ferratách bývá úniková cesta, aby měl lezec možnost vzít nohy na ramena, když mu docházejí síly).

Historie Ferrat

Mnoho cest využívaných dnes jako Via ferrata jsou dávné zajištěné vojenské cesty, které umožňovaly a usnadňovaly někdejším vojákům, bojujícím často i na vrcholech hor, výstupy k jejich stanovištím. Vytvoření první opravdové ferraty je datováno na rok 1843 na normálce na vrchol Hoher Dachstein v Rakousku. Za stejným účelem a ve stejném duchu byla v roce 1869 zajištěna klasická cesta na Grossglockner a od roku 1880 se začínaly objevovat krátké zajištěné úseky ve východních stěnách Brenty.

První světová válka v letech 1914–1918 způsobila dočasný pád turismu, ale rakouští i italští vojáci budovali při střežení hranic ve stěnách dolomitských vrcholů žebříky, dolovali galerie a tunely a exponovaná místa opatřovali lany. Mnoho cest potom navázalo na vojenské buď jen zčásti nebo zcela.

Co je Via Ferrata?

Jedná se o zajištěnou horskou cestu pomocí fixního ocelového lana, které slouží k jištění. Mnohdy bývají ještě doplněny o další ocelové pomůcky, jako jsou ocelové stupačky a kramle.

Jisticí lano, v pravidelných intervalech spolehlivě ukotvené k pevné skále, slouží k zavěšení karabiny ze soupravy pro samojištění. Průběžné jisticí lano bývá u cest nejnižších obtížností používáno jako zábradlí – k přidržení rukou pro případ uklouznutí – zejména za mokra, na zbytcích sněhu nebo při námraze. Používá se i na přístupových cestách k horským chatám, kde prochází řada méně zkušených turistů.

Dalšími umělými pomůckami bývají žebříky, řetězy, kramle, stupačky, lávky a čepy. Slouží jako stupy a chyty v místech, kde přirozený terén neposkytuje přirozené stupy a chyty. Méně zkušení lezci tak mohou bezpečně zdolat i extrémně kolmé až převislé úseky, které by pro ně byly při klasickém horolezeckém postupu nedosažitelné. V takovém případě se už však leze spíše „po železe“ než po skále.

Současnost

Oproti minulosti, kdy byly ferraty budovány v logických liniích a usnadňovaly výstup, se v současnosti stále více budují těžké a sportovní ferraty pro adrenalinové nadšence.